Nejste spokojení s tím, co vám vnucují? Myslíte si, že neexistuje jiná možnost, jak žít? Ale existuje.

 
 

Noční můra – existuje řešení?

Vytvořeno 25.10.2010 20:21:48 | Poslední změna 25.10.2010 20:23:36
Když procházím Prahou, vidím obrovský chaos. Tramvaje se s řinčením vzájemně křižují a lidé pomateně pobíhají kolem. Davy se valí ulicemi, ať je noc či den. Nákupní horečka na Andělu uchvátila přízeň těchto stád. V očích mají plamen a ruce pevně svírají tašky, igelitky a nákupní košíky, často sloužící jako buldozer rozrážející široké davy. Je to boj a ten, kdo má ostré lokty a silnou postavu, má v tomto boji velikou výhodu. Rychlejší jsou také zvýhodněni, pomalejší jsou terčem přímého nárazu. Je to jako jedna velká bitva odehrávající se na mnoha místech s vyšší koncentrací vojáků a společně tyto bitvy tvoří válku ve městě Praha.
Ano je to boj. Boj o to, kdo rychleji dorazí na nějaké místo. Boj o lepší košík, o kratší frontu, o místo v tramvaji nebo metru. Rozhněvané tváře a skoky v ulicích města. Je to šílený shon a každý někam spěchá. Je tak málo času, tak málo prostoru, tolik nároků. Uživit rodinu, koupit rohlíky, platit nájem, usmívat se na kolegy, stihnout tramvaj, koupit šampón, jít s dobou, nepřijít pozdě, mít čisté oblečení, prádlo, stíhat módní trendy, stihnout ordinaci v zahradě, pokecat s kamarády u kafe, nepřijít pozdě, chodit do školy, na školení, usmívat se na šéva, vejít se do přeplněné tramvaje, koupit rohlíky, zajít do Mcdonaldu, zapnout televizi, koupit noviny, udělat kafe, vypnout televizi, připravit se na konferenci, vypít kafe, naučit se pár anglických slovíček, povídat si, stihnout film, a do toho všeho ještě muset spát?
První co mě napadne, je zlost. Šílená zlost. Bojujeme každý den v ulicích, o místo, o pořadí, o věci, o principy. Bojujeme s učiteli, kolegy, rodiči. Bojujeme se svými partnery a se všemi, kteří se připletou do cesty naší zlosti. Kolikrát studujeme, až do bakaláře ani pořádně nevíme co, studujeme to, co nám má přinést peníze (a s nimi někdy v budoucnosti i štěstí), nestudujeme to, co by nás bavilo. Pak děláme práci, která nám šíleně leze na nervy, protože je beznadějně mechanická a monotónní, leze nám často na nervy šašek, který pobral IQ osla a máme ho nazývat šéfem.
Nemusí to tak být vždy, ale jak známo vyjímky potvrzují pravidlo. Vezmeme si hypotéku a jsme navždy nebo na dlouhá léta otrokem nějaké banky, které musíme splácet úroky, tudíž je velmi nepravděpodobné, že bychom se někdy v budoucnu mohli vymanit z tohoto stereotypu, nebo dokonce manévrovat takovým hazardem, že bychom opustili stávajícího zaměstnavatele. Je nanejvýš jasné, proč se cítíme tak frustrovaní, protože se zdá, že nemáme na výběr. Vždyť abych mohl mít nové šaty a na každý den jinou kravatu, abych mohl do práce jezdit autem, které odpovídá mojí pracovní pozici, abych mohl mít slušný mobil, byt a solidní manželku, tak taky musím makat jako mezek, abych vůbec byl schopen zaplatit všechny dluhy a úroky.
Do toho všeho se má narodit naše dítě? Projev naší společné lásky? Nějaká bytost, která vznikne v souznění dvou duší spojených společným osudem? Dítě, které bude vyrůstat obklopeno láskou a pozorností v prostředí plného zdraví a důvěry? Všechen svůj čas přece musíme obětovat tomuto bezbrannému tvorovi, který se narodil neznalý a plný očekávání?
Už ho vidím, jak vesele si poskakuje mezi kolejnicemi přes Anděl, jak plný nadšení hltá všechny informace a zajímavosti od svých budoucích učitelů, jak vášnivě debatuje s námi (jeho rodiči) o smyslu lidské svobody, toleranci a porozumění. Jak pobíhá sám po ulicích chráněn městskou policií a dobrým duchem kolemjdoucích milých a obětavých spoluobčanů. Už vidím, jak se těší na vysokou, kde bude plně ponořen do všech těch záhad ekonomických teorií odrážejících se v běžných životních investicích, jak je zabraný do matematiky, práva a prosazuje rovnou daň. Už úplně vidím, jak se hrne do svého prvního zaměstnání, aby mohl použít všechny znalosti, které se naučil a mohl je plně rozvinout. Pro své kolegy bude přínos, neboť má tolik znalostí a všichni pochopí jeho smysl pro poctivost a kamarádství, které jsme ho naučili my i učitelé. Když si nebude vědět rady, vzpomene na základní školu, jak tam s přáteli debatovali nad knížkami, které přečetli nebo přečtou, či jak si pochutnávali na té zdravé svačince z našeho plnohodnotného supermarketu.
Snad jsem vám tímto trochu méně tradičním textem ukázal mnohé nesrovnalosti našeho státního zřízení a společnosti. Toto však není noční můra, je to skutečnost, kterou každý z nás v určitém stádiu vývoje prožívá dnes a denně. Mnozí se uchýlili pouze ke kritice a skepticismu, v lepším případě k humoru a ironii. Myslím si však, že to není správné řešení. Nečinností nikdo nic nepokazil, ale ani nezměnil. Věřte, že řešení existuje a je jich mnoho. Dokonce už ani nemusíme být tak novátorští, protože se objevuje čím dál víc nových nápadů a řešení a mnozí je již realizují.
Tímto vás k ničemu nenabádám, ale pouze upozorňuji, mějte oči otevřené. Naše doba je mimořádná a převratná. Začíná se dít něco, co naše historie příliš nepamatuje. Objevují se některé orwellovské tendence, ale zároveň se čím dál více lidí probouzí do poznání, že jediným ohniskem pravdy je náš rozum. Je to velmi vyjímečná doba, protože spějeme do éry svobody, o jaké jsme ani nesnili. Dokázali jsme procitnout z mýtů o bozích, dokázali jsme se vymanit z područí náboženství, odhodili jsme okovy fašismu i komunismu, nyní stačí přestat podporovat konzumní byznys.
Evoluce přichází zezdola, změna musí nastat u každého jednotlivce, neboť my tvoříme tento systém. Není žádná konspirační skupina, která ovládá tento svět, to my ho řídíme. My jsme jeho lopaty, čišníci, obchodníci, kuchaři, řidiči, učitelé, soukromníci, atd, my všichni.
Až si každý z nás uvědomí, jak je lehké tento svět změnit, nastane změna. Mnozí si to již uvědomují a změny se dějí, vidím to každým dnem, stačí se podívat na internet.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one