Nejste spokojení s tím, co vám vnucují? Myslíte si, že neexistuje jiná možnost, jak žít? Ale existuje.

 
 

Naše generace (1988+-5let)

Vytvořeno 25.10.2010 12:02:49 | Poslední změna 25.10.2010 12:14:02
Každá generace má své specifické podmínky pro život a odlišné problémy. Když se podíváme do minulosti 20. Století, napadne nás jistě „ztracená generace“ vojáků vracejících se z 1. Světové války, frustrovaných touto strašlivou zkušeností, vzpomeneme na „ generaci beat“, kterou vytvořili američtí básníci a spisovatelé, kteří žili bohémským životem a cestovali po státech, vyznávali východní kulturu. Stali se inspirací pro „hippies“, kteří hlásali lásku, mír a protestovali proti válce ve Vietnamu, opakem byla generace punku („blank generation“), kteří oslavovali násilí a sex, bojovali proti systému a nosili extravagantní oblečení a účesy, známá je také „generace X“ ( v čele s Kurtem Cobainem), znechucená konzumním stylem života a všeobecnou nudou všedních dnů v nadbytkové západní kultuře.
Jaká je ta naše generace v roce 2010? Naše společnost je stále spotřební a konzumní, více se zajímáme o životní prostředí, což je důsledek snah některých aktivistů ze 70. Let, žijeme zdravěji, protože mnozí lidé objevili kouzlo lokálních potravin a bio výrobků, ale zároveň stále trpíme obezitou z důsledků špatného životního stylu. Lidé jsou stále více hlídáni různými kamerami, průkazy a čipy. Amerika se pomalu a jistě stává policejním státem, kde policie má neuvěřitelně velké pravomoci a mohou vám kdykoliv vtrhnout do bytu, tj. příčinou zákonu Patriot Act, který vláda schválila po teroristickém útoku 11. Září 2001. Kvůli zdlouhavé a rozsáhlé krizi v roce 2009 se mnoho změnilo. Lidé už nejsou tak svobodní jako dříve, na všechno existují paragrafy a zákony, nerovnost mezi státem a občanem se stala propastná, stejně tak rozdíl mezi chudými a bohatými, kdo je dneska bohatý, může mít téměř cokoliv, chudí se potýkají se samotnou hranicí mezi životem a smrtí. Ze školy (po vzoru amerických škol) pomalu mizí všechny zásadní předměty jako filozofie, dějiny a zeměpis a jsou ořezávány a nahrazovány předměty ekonomickými, jako marketing, ekonomie, ekonomika, management. Stát už nepotřebuje hloubavé filozofy či vykřičníky historických omylů, naopak potřebuje lidi, kteří budou dobře fungovat v rozběhlé mašinérii ekonomického státu, potřebuje především obchodníky a managery, kteří rozumí pouze svému oboru a nebudou kecat do politiky státu. Můžeme si všimnout, že vystudovat dnes některé prestižní obory, jako práva, medicínu či politologii, je běh na hodně dlouho trať a stojí to hodně peněz. Naše vláda chce zavést školné na všech vysokých školách a to znamená, že tyto školy budou už dostupné pouze středním a bohatým vrstvám. Je to jasný signál od státu, že už nepotřebuje další vzdělané a chytré lidi, ale potřebuje nové dělníky, protože těch je málo a musí najímat levné pracovní síly, jenže ty už se nám také vyhýbají, jsme už pro ně příliš drazí a oni nemají chuť dělat otročinu za pár korun, raději jdou studovat.
Tak jaká je ta naše česká generace dnešních dvacetiletých? Jsme dost flegmatičtí, nemáme chuť proti ničemu bojovat, protože nemáme žádnou motivaci, chceme si jenom užívat a skutečné problémy nás nezajímají, jsme jako velké děti. Trávíme hodiny u počítačů a na internetu a skutečné vztahy nejsme schopni udržet déle než pár měsíců, žijeme v nějakém virtuálním světě svých snů a představ o našem životě. Nemáme mnohdy ani nějaké velké ambice, na školách jsme pouze z lenosti pracovat. Skoro se zdá, že nás dostali přesně tam, kam chtěli. Nemáme potřebu měnit tento systém, neboť jsme na něm čím dál více závislí. Stačí, aby vypnuli elektřinu, a mladí lidé budou bezradní, neboť se už ani nedokážou pořádně zabavit jiným způsobem. Kariérismus a ženská emancipace se dostaly do stádia, kdy už není na prvním místě rodina a spokojený manželský život, ale nejdůležitější je mít vysoké vzdělání pro dobře placenou práci a kariérní postup. Práce a konzum se staly náboženstvím moderní doby. Kam se vytratily ideály? Ženy už pomalu ani nejsou ženami, mnohdy vydělávají více peněz a jsou schopné jít i přes mrtvoly, když jim to zajistí lepší pracovní pozici, to však platí i pro muže, kterým je však vládnutí a moc známa už tisíce let. Ženy ztrácejí svojí starodávnou moudrost pasivního ústupu a přisvojují si mužský princip agresivního postupu. Z toho důvodu nejsme schopni konkurovat asijským a arabským zemím třetího světa, protože naše populace rapidně stárne a rodí se málo dětí. Zapomněli jsme ty nejdůležitější hodnoty, jako rodina, láska a víra. Náš svět už ani není náš, protože žijeme jako vězni, kteří si neuvědomují svá vězení. Nemluvím tu o nějaké konkrétní konspiraci, ale o mechanismu státu, který už žije sám pro sebe. Nejsou to žádní konkrétní lidé (snad mimo mocných bankéřů a vlastníků korporací, lidí, které si rozhodně nevolíme, a přesto vládnou), ale spíše systém, který učí děti, od mala že nejdůležitější je kariéra a peníze, které zajistí potravu, ubytování a veškerý komfort moderní doby. A co je ten komfort? To jsou věci, které skutečně nepotřebujeme, je to pouze spotřební zboží, které má obvykle omezenou životnost, je to módní oblečení, elektronika, auta a různé módní doplňky, které jsou pouze na předvádění. Je to bludný kruh, vyděláváte na věci, které nepotřebujete, protože musíte pracovat a co s těmi penězi? Pak musíte splácet hypotéku a mají vás v hrsti, do konce života budete něco splácet, protože jste se upsali nějaké společnosti, od které jste něco koupili.
Je to právě problém naší doby, že neumíme hledat nové alternativy a lehce se podřizujeme něčemu, co nás vychovávalo od malička. Reklamy, televize, internet, rodiče, učitelé a další faktory, které utvářely naše osobnosti, ale kolik z nás poznalo jiné myšlenky četbou knih, poslechem hudby, zájmem o historii a studiem individualistickým myšlenek? Kolik z nás může dát ruku na srdce a říct, jdu vlastní cestou bez ohledu na následky? Ano, doba se změnila a systém se zdokonalil v tom, jak nás správně řídit. Celá historie kultury je o myšlenkách jedinců a potlačování jejich myšlenek v zájmu vlády nad většinou, je to historie povstání, válek, revolucí a boje se systémem. Kam jsme dnes dospěli? Žijeme v době velkého bratra (G. Orwell), který nás neustále sleduje, zda nevybočujeme z řady. My, kteří si to uvědomujeme a chceme to změnit, jsme „generace vězňů na útěku“ (podle amerického konspiračního seriálu Prison break) za lepším a svobodnějším životem.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one